Borovice je královnou Alp

Borovice mají své nezaměnitelné kouzlo, vědí to i místní průvodci © SalzburgerLand Tourismus, Peter Zeitlhofer

Dvousedačková lanovka na horu Graukogel nad městem Bad Gastein jede pomalým tempem až do výšky 900 metrů. Vznáší se nad korunami smrků k lesům, kde se v tomto podnebí dobře daří obzvláště jedněm z nejodolnějších jehličnatých stromů, kterými jsou borovice. Omamně sálají svou nezaměnitelnou vůni pryskyřice. Tu má kromě štrůdlu, hudby a přírody všeobecně, rád i jeden z místních průvodců a znalců této oblasti, Hans Naglmayr. Jedním z jeho nejoblíbenějších míst je naučná stezka Zirbenweg na Graukogelu ve výšce zhruba 2000 nad mořem.

Přes smrkové porosty se lanovkou dostanete až do království borovic, na kterých ve větru povlávají lišejníky jménem provazovky. Jsou známkou vynikající kvality ovzduší. Na okruhu Zirbenweg se můžete vydat ve směru na jih a zpět k chalupě Graukogelhütte. Pokud půjdete rychle, zabere vám cesta pouhých třicet minut. S průvodcem trvá cesta až tři nebo čtyři hodiny, protože je tady na každém kroku spousta zajímavostí k vidění a vyprávění. Jako například to, proč se tady turistům tolik třpytí podrážky. Ulpívá na nich totiž takzvaný muskovit, světlý druh slídy, který připomíná důležitou roli údolí Gasteinertal v těžbě zlata.

Naučná stezka Zirbenweg © SalzburgerLand Tourismus, Gasteinertal

Kde borový zavání háj

Do kouzelného světa borovic se směle můžete vydat s celou rodinou. Zirbenweg je nenáročnou až snadnou túrou, která je však velice zajímavá. Pod vámi se bude rozprostírat staré lázeňské město Bad Gastein se svými elegantními secesními hotely, obklopenými stromy. Místo bylo kdysi vybudováno uprostřed svahu, a tak je i dnes člověk překvapen, když stojí mezi honosnými hotely, a přitom se cítí trochu jako v lese, který se tady rozprostíral dávno v minulosti.

Odpočinek na Zirbenweg © SalzburgerLand Tourismus, Michael Grössinger

Na Graukogelu jsou kromě toho turisté obklopeni také vrcholy hor Stubnerkogel, Feuersang a Schareck. Ozývá se tady smích dětí i dospělých. Někdo se houpe na houpačce, jiní se schovávají a dovádějí v hnízdech z borovic. Z vyhlídkových plošin, dřevěných lehátek a laviček se otevírá překrásné panorama. Všechno, co lemuje naučnou stezku, je vyrobeno z přírodních materiálů. Zaměřme ale pozornost na hlavní hvězdu této oblasti, kterou je samotná borovice. Jde o velmi odolný strom, který vydrží teploty až -40 stupňů. Proto jsou zde také k vidění borovice tak úctyhodného stáří. Ty na vrcholu Graukogelu mají až neuvěřitelných tisíc let!

Ptačí zahradník borových lesů

Borovice limba žije v symbióze se zajímavým, bíločerným ptákem, ořešníkem kropenatým z čeledi krkavcovitých. Semínka uvnitř borových šišek jsou příliš těžká na to, aby je roznesl vítr, takže k jejich šíření přispívá tento opeřenec. Ořešník kropenatý se živí semínky borovic a rád si je na zimu schovává na různých vyvýšeninách, jako například prohlubních kamenů nebo ve skalních blocích. Ty nejsou v zimě kvůli větru často pokryty sněhem. Ptáci tak mohou snadněji najít své zásoby. Tam, kde na svůj úkryt zapomenou, může znovu vyrůst malá borovice. Na Graukogelu se ostatně sami přesvědčíte tom, že většina malých borovic skutečně vyrůstá v kopcích.

Lesní lázně pro tělo i mysl

Správce Národního parku a průvodce Hans Naglmayr také vysvětluje, proč je důležité i mrtvé dřevo, které v krátké vegetační zóně ve výšce 1900 metrů často více než sto let neshnije a nerozpadne se. Jsou tu stromy, které zemřely před několika desetiletími. „Tyto oblasti patří k nejintenzivnějším a nejsilnějším místům, které znám,“ říká Hans Naglmayr, který podle svých slov na Graukogelu načerpává energii a užívá si klid. Účinky borovic jsou již nyní i vědecky prokázány. Například ti, kteří spí v místnosti obložené borovým dřevem, mají lepší tepovou frekvenci. Takové pokoje šíří svou jedinečnou vůni i po sto letech. Pečivo uskladněné v chlebovce z borového dřeva také neplesniví.

Les je ideálním místem pro relaxaci, což se ví již dlouho. Gasteintertal je známý termálními lázněmi, ale najdete tu i zajímavé možnosti odpočinku v lese. Efekt programu „Alpine Spa Forest Bathing“ spočívá v souznění s přírodu, což je do jisté míry stále ne příliš známou, ovšem velice účinnou formou péče o zdraví. Ať už o to fyzické nebo duševní. Vliv vědomého vnímání přírody a prostoru lesa v kombinaci s pozitivními myšlenkovými impulzy člověku až překvapivě svědčí.

Vnitřní balanc

Zdravý vlhký vzduch má zklidňující účinek na průdušky a člověk sám od sebe hlouběji dýchá. Ve vlastním rytmu, který často v běžném životě ignoruje. Mysl a tělo se pozitivně naladí díky aromatickým látkám, terpenům a pryskyřicím. Na zeleně barevné frekvence reaguje tělo, mysl i duše. Mezi jednotlivými stanovišti si například můžete vyzkoušet různé varianty chůze, dýchání a myšlení, podle okolních podmínek a určitých témat. Tímto způsobem mohou tělo a mysl dokonale spolupracovat a vybalancovat vnitřní harmonii.

Vlhký mech, omamná svěžest, která proudí přímo ze stromů. Plíce naplňuje čistý kyslík. Když ležíte na palouku a posloucháte cvrlikání ptáků na obloze a v korunách, uvědomíte si, jak se zklidňujete, zpomalujete a přizpůsobujete se rytmu lesa.

Studie dokazují že vědomý a aktivní pohyb v lese snižuje krevní tlak, zvyšuje schopnost koncentrace a posiluje imunitní systém. V lese mají negativní emoce jen málo prostoru. Obavy a hněv zmizí. Lesní vůně a zelená barva evolučně uklidňují, evokují domov a rovnováhu. V Bad Hofgasteinu jsou aktuálně dostupné dvě trasy „Alpine Spa Forest Bathing“. Můžete si je projít zcela individuálně. Jedna vede po stopách hornictví do Angertalu, druhá z Bad Hofgasteinu k vodopádu a ke kapličce sv. Anny (Annenkapelle). V informačních centrech a turistických spolcích můžete získat zdarma průvodce, který popisuje jednotlivé zastávky a poskytuje konkrétní tipy pro odpočinek v lese. www.badhofgastein.at

Tajemství ukryté mezi borovicemi

© SalzburgerLand Tourismus, Michael Grössinger – Výhled na svět hor Uttendorf/Weißseedd>

Les „Wiegenwald der Zirben“ najde sám jen ten, kdo se dobře vyzná v zadním údolí Stubachtal v obci Národního parku Uttendorf/Weißsee. Nejsou tu žádné značky a rozcestníky, které odkazují na malou přírodní idylu v 1800 metrech nad mořem. Aby nebyl citlivý přírodní prostor lesa narušen, mohou se do Wigenwaldu lidé vydat jen v doprovodu správců Národního parku. Nejen že přivedou své svěřence spolehlivě zpět do civilizace, ale vyznají se také ve zvláštnostech lesa, mezi něž patří až 1000 let staré borovice.

Tím, že se sem není možné tak snadno dostat, obklopuje Wiegenwald der Zirben zvláštní tajemná aura. Na jeho objevení člověk potřebuje čas, ale také trochu výdrže. Ale žádný strach. Výprava je vhodná pro všechny, jak potvrzují správcové a průvodci Národního parku Vysoké Taury. Výchozí bod výpravy je Enzingerboden v závěru údolí Stubachtalu, 17 kilometrů od centra. Této náhorní plošině ve výšce 1500 metrů dominuje nádrž vodní elektrárny.

Zatímco dnes zde lidé tráví dovolenou ve dvou hotelech a v soukromých apartmánech, ještě v polovině 20. století se na Enzingerboden nacházely obytné domy, skladovací prostory, jedno pohostinství, a dokonce i jednotřídka pro děti zaměstnanců elektrárny. Dodnes má Enzingerboden svůj jedinečný, drsný, průmyslový šarm časů dávno minulých, a to vše uprostřed skvostného světa hor.

Žádné značení, ale průvodci cestu znají

© SalzburgerLand Tourismus, Michael Grössinger – S průvocem Národního parku ve Wiegenwaldu – Uttendorf/Weißsee

Návštěvníci musí z Enzingerboden nejdříve stoupat vzhůru. Je potřeba překonat 200 výškových metrů a po půl hodině už značka odkazuje na to, že se turisté nacházejí ve vnější zóně Národního parku Vysoké Taury. Dělají se pauzy na pití a výklad průvodců, například o mechu, lišejnících nebo kapradinách, které pokrývají kameny i stromy. Brzy se objevují smrkové lesy, tajemná vřesoviště, romantická černá jezírka, borovice a modříny. Někoho napadne, že takhle to vypadá v Kanadě nebo ve Švédsku. Člověk už by si dokonce mohl myslet, že právě zahlédl losa. Samozřejmě tady žádní nejsou, ale mnohem pravděpodobněji tady uvidíte jeleny. Díky nim také získalo jedno z jezírek „Hirschlacke“ svůj název.

Obři, kteří přežijí téměř vše

Všude se rozprostírá klid, jde se úzkou stezkou. Na temných slatinných jezírcích se prohánějí vodoměrky, okolo voní borůvky, které rostou podél cesty. Les je pořád tajemnější. Tady vládne „královna Alp“. Wiegenwald je jedním z míst, kde se s ní v Národním parku Vysoké Taury setkáte nejčastěji. Prastaré borovice s hrubou a drsnou strukturou kůry. Je až neuvěřitelné, jak dlouho tady tito obři stojí. Drsné zimy, suchá léta, blesky a sněhové bouře. To vše borovice přežily. Na některých jsou vidět i údery blesků. Přesto žijí dál.

Vyzařují neobvyklou sílu a téměř magickou energii. Se svými kořeny hluboko v zemi dokazují, s čím vším z dovedou bojovat. Je to téměř jako metafora vůle a chuti lidstva, přežít. Vzdorovat okolním vlivům, zůstat silně zakořeněni a držet se při životě. Žijí tu i vzácná zvířata, alpský salamandr, ořešník kropenatý nebo vzácné druhy rostlin mezi něž patří neonově žlutě zářivý lišejník, který se v dávných dobách využíval jako jedovatá návnada proti liškám nebo vlkům.

A jde se pořád výš a výš. Po vřesovišti je za námi i borový les. V oblasti 1800 metrů nad mořem jsme v říši klečí. Uprostřed stojí chalupa Stierbichlhütte. Již po desetiletí je v soukromém vlastnictví a slouží jako ubytování pro myslivce, kteří využívají Wiegenwald jako lovecký revír. Otevírá se odsud gigantický pohled na Grünsee, střední stanici lanovky a ledovcový svět Weißsee. Wiegenwald pomalu mizí v dáli a do údolí opět jezdí lanovka. Přírodní nádhera odhaluje svá tajemství jen pár hodin. A v tom je naprosto jedinečná. Teď už zůstávají brány do kouzelné říše borovic opět uzavřeny.