
Vločky se sypou z nebe a podél cesty se tyčí obrovské zasněžené hory. V největší přírodní rezervaci ve střední Evropě je zima naprosto pohádková. Nejchladnější měsíce v roce jsou však pro mnoho obyvatel lesa méně příjemné. „Například pro jelenaje zima obdobím nouze,“ vysvětluje profesionální lovec Michael Lagger, zatímco se my, malá skupina rodin s dětmi, vydáváme traktorem do malebného údolí Habachtal v obci Bramberg v Národním parku, abychom se podívali na krmení zvířat. Michael zajišťuje, aby byly krmelce a další místa ve vysokohorském lese každý den plné. Dvakrát týdně si přizve také hosty. Jde o nezapomenutelný zážitek pro celou rodinu.

Cesta traktorem s přívěsem končí a pak už se jde pěšky © SalzburgerLand Tourismus, Branislav Rohal
Tiše za pozorováním
Při chystání „tabule“ je ale vysoká zvěř ostražitá. Plachá zvířata „svého“ myslivce dobře znají a oceňují jeho přesnost. Cítí ale také cizí pozorovatele. Asi po 25 minutách jízdy Michael zastaví traktor a pokračujeme pěšky. Za chvíli udělá ve sněhu botou čáru a prohlásí: „Od této chvíle musíme být zticha, jinak vyplašíme zvířata!“ Tiše kráčíme za ním k poslednímu výstupu. Oněměle a užasle vstoupíme uprostřed zimní krajiny do kazatelny. Je to vyhřátá místnost s odhlučněním a řadou sedadel, podobným tribuně. Velká okna poskytují maximální výhled a Michael všem rozdává dalekohledy, než se vydá na místo krmení.

Národní park Vysoké Taury si v údolí Habachtal zřídil svou výzkumnou oblast © SalzburgerLand Tourismus, Branislav Rohal
Sledujeme ho, jak začíná čistit dřevěné krmelce. Na okraji lesa se zatím nic nehýbe. Ale když ale myslivec z povolání naplní místo pro krmení senem a kukuřičnou siláží, objeví se, jak už bylo avizováno, první zvědaví kolouchové. Po doplnění koryt se Michael vrací na kazatelnu.

Příprava sena na krmení králů lesa © SalzburgerLand Tourismus, Branislav Rohal
Strávníci opatrně přicházejí
Napětí stoupá, a především děti netrpělivě slézají ze židlí, vstávají a zase si sedají. Michael vysvětluje: „Zvěř čeká na takzvaném stanovišti, je to jejich chráněný „obývák“ pod stromy, až budu s chystáním krmení hotov. Znají mě, protože jsem tady nahoře každý den ve stejnou dobu, ale přesto neztratili svou plachost.“ A opravdu. Už za chvíli skáčou mláďata a laně z lesa směrem k místu, kde mohou hodovat. Zkušení staří jeleni zatím čekají, až u krmení nebude takový nával. Pak ale také majestátně vystoupí. „Je tu dost jídla pro každého, protože i to nejslabší zvíře by se mělo vrátit do lesa s plným žaludkem,“ ujišťuje nás Michael Lagger.
Nakrmit a zabránit škodám
Národní park Vysoké Taury si v údolí Habachtal zřídil svou výzkumnou oblast. Kromě monitorování stavu zvěře a odběru vzorků pro vědecké účely má díky ukázkám krmení také vzdělávací poslání. Michael Lagger má z velkého zájmu hostů radost. „Při pozorování sedíme asi hodinu na kazatelně. Vyprávím o životě jelenů, o ročním cyklu a o potřebách souvisejících s jejich krmením. Jeleni se dříve na podzim stěhovali do dunajských nížin, aby unikli zimě v horách,“ vysvětluje. Dodává, že dnes už ale takové přesuny nejsou kvůli osídlení a dopravní infrastruktuře možné. Vysoký sníh v horách zvěři brání v přístupu k jejich přirozeným zdrojům potravy, a tak mohou začít okusovat stromy v chráněných nebo soukromých lesích. Myslivci proto o jeleny mnoho let zodpovědně pečují na schválených krmných místech, aby se předešlo škodám.

Profesionální myslivec, Michael Lagger se stará o zvířata v Habachtalu © SalzburgerLand Tourismus, Branislav Rohal
Zatímco se venku nad lesem pomalu sklání soumrak, nakrmená zvířata se pomalu stahují zpátky do úkrytů mezi stromy. Také my vylezeme z teplé pozorovatelny a vdechujeme chladný zimní vzduch. Myslivec se ještě jednou ohlédne přes rameno aby se ujistil, že je vše v nejlepším pořádku. Zítra se sem vydá znovu, nehledě na počasí. Sice bez doprovodu hostů, ale jako vždy spolehlivě a přesně.

Každý den stejná cesta. Někdy s sebou bere hosty © SalzburgerLand Tourismus, Branislav Rohal