Vločky se sypou z nebe a podél cesty se tyčí obrovské zasněžené hory. V největší přírodní rezervaci ve střední Evropě je zima naprosto pohádková. Nejchladnější měsíce v roce jsou však pro mnoho obyvatel lesa méně příjemné. „Například pro jelenaje zima obdobím nouze,“ vysvětluje profesionální lovec Michael Lagger, zatímco se my, malá skupina rodin s dětmi, vydáváme traktorem do malebného údolí Habachtal v obci Bramberg v Národním parku, abychom se podívali na krmení zvířat. Michael zajišťuje, aby byly krmelce a další místa ve vysokohorském lese každý den plné. Dvakrát týdně si přizve také hosty. Jde o nezapomenutelný zážitek pro celou rodinu.
Tiše za pozorováním
Při chystání „tabule“ je ale vysoká zvěř ostražitá. Plachá zvířata „svého“ myslivce dobře znají a oceňují jeho přesnost. Cítí ale také cizí pozorovatele. Asi po 25 minutách jízdy Michael zastaví traktor a pokračujeme pěšky. Za chvíli udělá ve sněhu botou čáru a prohlásí: „Od této chvíle musíme být zticha, jinak vyplašíme zvířata!“ Tiše kráčíme za ním k poslednímu výstupu. Oněměle a užasle vstoupíme uprostřed zimní krajiny do kazatelny. Je to vyhřátá místnost s odhlučněním a řadou sedadel, podobným tribuně. Velká okna poskytují maximální výhled a Michael všem rozdává dalekohledy, než se vydá na místo krmení.
Sledujeme ho, jak začíná čistit dřevěné krmelce. Na okraji lesa se zatím nic nehýbe. Ale když ale myslivec z povolání naplní místo pro krmení senem a kukuřičnou siláží, objeví se, jak už bylo avizováno, první zvědaví kolouchové. Po doplnění koryt se Michael vrací na kazatelnu.
Strávníci opatrně přicházejí
Napětí stoupá, a především děti netrpělivě slézají ze židlí, vstávají a zase si sedají. Michael vysvětluje: „Zvěř čeká na takzvaném stanovišti, je to jejich chráněný „obývák“ pod stromy, až budu s chystáním krmení hotov. Znají mě, protože jsem tady nahoře každý den ve stejnou dobu, ale přesto neztratili svou plachost.“ A opravdu. Už za chvíli skáčou mláďata a laně z lesa směrem k místu, kde mohou hodovat. Zkušení staří jeleni zatím čekají, až u krmení nebude takový nával. Pak ale také majestátně vystoupí. „Je tu dost jídla pro každého, protože i to nejslabší zvíře by se mělo vrátit do lesa s plným žaludkem,“ ujišťuje nás Michael Lagger.
Nakrmit a zabránit škodám
Národní park Vysoké Taury si v údolí Habachtal zřídil svou výzkumnou oblast. Kromě monitorování stavu zvěře a odběru vzorků pro vědecké účely má díky ukázkám krmení také vzdělávací poslání. Michael Lagger má z velkého zájmu hostů radost. „Při pozorování sedíme asi hodinu na kazatelně. Vyprávím o životě jelenů, o ročním cyklu a o potřebách souvisejících s jejich krmením. Jeleni se dříve na podzim stěhovali do dunajských nížin, aby unikli zimě v horách,“ vysvětluje. Dodává, že dnes už ale takové přesuny nejsou kvůli osídlení a dopravní infrastruktuře možné. Vysoký sníh v horách zvěři brání v přístupu k jejich přirozeným zdrojům potravy, a tak mohou začít okusovat stromy v chráněných nebo soukromých lesích. Myslivci proto o jeleny mnoho let zodpovědně pečují na schválených krmných místech, aby se předešlo škodám.
Zatímco se venku nad lesem pomalu sklání soumrak, nakrmená zvířata se pomalu stahují zpátky do úkrytů mezi stromy. Také my vylezeme z teplé pozorovatelny a vdechujeme chladný zimní vzduch. Myslivec se ještě jednou ohlédne přes rameno aby se ujistil, že je vše v nejlepším pořádku. Zítra se sem vydá znovu, nehledě na počasí. Sice bez doprovodu hostů, ale jako vždy spolehlivě a přesně.