Advent a vánoční tradice v Salcbursku © SalzburgerLand Tourismus
Čekání na Ježíška – překrásný adventní čas
První adventní neděli začíná v Salcbursku tradiční doba rozjímání. Zatímco se na vánočních slavnostech a adventních trzích setkáváme s přáteli, dbá se v rodinách na to, aby byly dodržovány alpské tradice. Věrným průvodcem adventu je adventní věnec upletený z čerstvých jedlových větviček. Slovo advent je odvozeno z latinského výrazu „adventus“ – příchod. Jde tedy o čekání a vnitřní rozjímání, ale také o přípravu na narození Ježíše Krista. V Salcbursku se dodržují zvláštní oslavy a zvyky – mnohé z nich přetrvaly z dávných dob, jiné se zase přidaly a ustálily jako nové tradice v průběhu času.
- V prosinci, na svátek sv. Barbory, si mnohé rodiny přinesou ze zahrady do svého bytu nebo domu třešňovou větvičku. Svatá Barbora jako patronka horníků, vyobrazená s věží a mečem, má v Salcbursku, kde se na mnoha místech dobývá sůl nebo ruda, důležitý význam. Když má člověk štěstí, větvička, představující symbol štěstí a plodnosti, do Vánoc rozkvete.
- U Steinbašského adventního kalendáře ve Steinbachu nad Steyrem v Horním Rakousku se od roku 1988 každý rok od 1. do 24. prosince na náměstí otevře každý den jedno vánočně vyzdobené okno.
- Zvedání vánočního stromku v Gmundenu u Traunsee, v Schärdingu nad Innem, v Schörflingu u jezera Attersee nebo u jezera Mondsee je relativně mladý zvyk, který má svůj původ v Horním Rakousku a nyní se těší velké oblibě po celém Rakousku. Vánoční stromky se nejprve ponoří na dno do vody a potápěči je v rámci adventních slavností překrásně osvětlené vyzdvihnou z vody ven.
- Podobně svěží atmosféru má každoroční adventní plavání první adventní neděli v salcburském Halleinu: Plavci s pochodněmi a osvětlenými dřevěnými hvězdami se vydají do studené vody a nechají se na řece Salze unášet historickým centrem města.
Návštěva Mikuláše a krampusů v Salcbursku
Především pro děti začíná s adventem báječné období. Když z nebe padá první sníh, vezmou si ze sklepa sáňky a lyže. Píšou dopis Ježíškovi a uloží jej za okno. A doufají, že se jim splní všechna přání. Společně se peče vánoční cukroví, zpívají se vánoční koledy a čtou se pohádky. A tu a tam se během adventu ocitne za dveřmi také někdo, z něhož nám běhá mráz po zádech: krampus jako Mikulášův doprovod.
Zimní řádění krampusů a Percht © SalzburgerLand Tourismus, Achim Meurer
- prosince je v Horním Rakousku, Tyrolsku a Salcbursku velmi obávaný den průvodu krampusů. Je předvečer dne Svatého Mikuláše. Krampusové s kozími rohy, beránčími plášti a vyřezávanými maskami táhnou za tlumeného zvuku zvonů ulicemi. Jsou to temní průvodci Mikuláše, který zjišťuje, jestli byly děti v letošním roce poslušné. Hodné děti jsou obdarovány, zlobivé potrestány. Tak zní tradice. Skutečnost však naštěstí vypadá trochu jinak: V Mikulášově pytli jsou cukrovinky, ořechy a mandarinky pro všechny. Ve vesničkách na venkově putuje Mikuláš se svojí družinou od domu k domu, ale probíhají také velké, organizované průvody krampusů nebo reje percht, mystických strašidel.
Tipy pro Salcbursko:
- „Divoký hon v Untersbergu“ se koná vždy 2. čtvrtek adventního období. Podle legendy o bohovi větru a smrti Wodanovi a jeho vojsku má tento bůh tropit v okolí Untersbergu neplechu. Členové družiny „Divokého honu“, tedy smrtka, čarodějnice, strašidelný kozel a postavy z unterbergské legendy, jako je divoženka, strašidlo s kančí hlavou a medvěd, se setkají na tajném místě a odtud táhnou od statku ke statku. Zde tropí rámus, lomozí a při bubnování a hře na flétny tancují. Kde přesně se členové družiny „Divokého honu“ sejdou, se účastníci dozví tentýž den mimo jiné u Sdružení cestovního ruchu v Grödigu.
- V poledne 24. prosince obyvatelé Salcburku hlasitě vítají Ježíška. Střelci se setkají na hradbách pevnosti při tradiční „střelbě na počest Ježíška“. Slavnostní střelba z pevnosti Hohensalzburg se datuje již od dob baroka.
„Koledníci“ připomínají hledání noclehu
O adventu rovněž přede dveře přicházejí koledníci a muzikanti: Malé skupiny zpěváků, oblečených jako pastýři, chodí od domu k domu a symbolicky představují Josefa a Marii při hledání přístřeší. Prosí o vpuštění, zpívají písně a vyprávějí krátké příběhy. Jejich klepání na dveře má vyhnat zlé duchy a přinést požehnání a štěstí do nového roku. Tento zvyk se opírá o starou tradici: V dřívějších dobách byli často čeledíni na selských statcích odkázáni na drobné milodary od sousedů, aby přečkali zimu. Dnes se koledníkům otevřou dveře téměř do každého domu. Jsou dobře pohoštěni a obdarováni a potom se vydávají dále do noci.
„Anglöckler“ © SalzburgerLand Tourismus
Betlém a Jezulátko
Obzvláště krásným zvykem v adventním čase je „prohlídka betlému“. Téměř v každém kostele nějaký najdeme. Scenérie a výjevy v jesličkách se každý týden obměňují a povzbuzují dětskou fantazii. Přitom představují most mezi křesťanskou vírou ve ztělesnění Boha v Kristu a mezi Jezulátkem, které o Vánocích naděluje pod stromkem dárky.
Betlém v Mariapfarr © SalzburgerLand Tourismus
- února (Očišťování Panny Marie) označuje definitivní konec betlémského kalendáře v kostelech i v domácnostech. Také vánoční stromky se často tradičně ponechávají stát do tohoto dne v obývacích pokojích. Od 18. století je zvykem postavit malý betlém také ve vlastním domově.
Zvláštní tip pro Salcbursko:
- Prohlídka unikátních betlémů „Kripperlroas“ v Salcbursku vede mimo jiné na výstavy betlémů na Salzburger Heimatwerk nebo na salcburský vánoční trh, do Vlastivědného muzea Schloss Ritzen Saalfelden, do Großarltalu nebo Mariapfarru. Zdejší vánoční betlém s cca 100 restaurovanými postavami z doby, kdy Joseph Mohr napsal text koledy, je opravdovou atrakcí.
Zemské sdružení výrobců betlémů Salcburk a jeho místní skupiny nabízejí workshopy výroby betlémů pro dospělé. Také v Saalfeldenu, rodném městě světoznámého salcburského výrobce betlémů Xandiho Schläffera, každoročně rozšiřují žáci legendární „Saalfeldenský betlém“. Každý betlém je sám o sobě malé umělecké dílo. Domácí betlémy tak připomínají rustikální salcburské horské salaše nebo malé selské statky.
Zvláštní doba mezi Vánoci a Hromnicemi
Nikdy jindy není vzduch prosycen takovou mystikou a magií jako o vánočních svátcích. V době, kdy jsou noci v Alpách velmi dlouhé a dny velmi krátké, zrodí se nové světlo. Tradiční zvyky byly předávány z generace na generaci a dodržují se i dnes stejně autenticky jako před stovkami let: pro ochranu dvora, domu a dobytka, pro bohatou úrodu v novém roce, štěstí, spokojenost a zdraví. O Vánocích si lidé přinášejí do vlastního příbytku vánoční stromeček jako symbol přírody. Zdobí si jej koulemi, svíčkami ze včelího vosku a cukrovinkami. Obzvláště archaicky jsou udržovány zvyky spojené s mystickými divokými nocemi (Raunächte) mezi zimním slunovratem 21. prosince a dnem Tří králů 6. ledna. Podle legendy obchází za těchto nocí krajinou paní Perchta, alpská bohyně, se svými divokými společníky. Je považována za ochránkyni žen, především matek samoživitelek.
- Velmi pěkným zvykem je přenášení betlémského světla prosince. Světlo každoročně z Betléma vyzvedne dítě pocházející z Horního Rakouska, kde má tento zvyk svůj původ, a přiveze je do Vídně. Po celém Rakousku si lidé mohou světlo přenést na své svíčky na nádražích, v kostelech, zemských studiích ORF atd. Vlaky dále rozvezou betlémské světlo z Rakouska do mnoha evropských zemí.
Noci provoněné kadidlem, „Raunächte“
O divokých nocích kolují pověry a legendy. O těchto nocích by se například nikdy nemělo sušit pověšené prádlo. Navíc lze tyto noci využít k předpovědi počasí na následujících dvanáct měsíců. O těchto nocích se praktikuje také prastarý zvyk vykuřování s kadidlem, pryskyřicí ze stromů a sušenými bylinkami, jak popisuje jedna selka z Lungau: „Procházíme s vykuřovací pánví domem, přes dvůr a stájemi a prosíme o ochranu a požehnání pro nový rok. O Vánocích a na Silvestra se navíc ještě kropí svěcenou vodou a nechybí ani modlitby s růžencem.“
Směs na vykuřování v litinové pánvi © SalzburgerLand Tourismus, Achim Meuerer
Průvody percht v Alpách
Organizované průvody percht, existují hodné a zlé perchty, se v Salcbursku konají stejně jako v Horním Rakousku a Tyrolsku na začátku roku. Tresteři ze Stuhlfeldenu v Pinzgau patří k hodným perchtám, jež tancují, zpívají a dupou, aby zajistili plodnost. V mnoha tyrolských obcích se pořádají nákladné průvody percht jako například v Jihotyrolské nížině s ohňovým vystoupením a strašidelnými postavami. Přestrojení mladíci mají vyřezávané masky a rolničky a zvony: perchty mají vyhnat zlé zimní duchy.
