Červené bobule tisu vypadají hezky, rostlina je ale jedovatá
Tis červený (Taxus baccata) © Willi Bedek, Christine Fröschl

Jedovaté byliny a bobule

Dávejte pozor na některé rostliny

Nasbírat, usušit, namíchat, vychutnávat. Divoké byliny přinášejí zdraví pro tělo i duši. Skvěle chutnají například jako součást solí, pesta, smoothie nebo v sendviči. Kromě toho lze bylinky také smažit, vařit nebo péct. Ale pozor: ne všechny jsou poživatelné!

Kopřiva nebo pampeliška dodají zajímavou chuť nejednomu jídlu či osvěžujícímu nápoji. Divoce rostoucí rostliny a jejich plody ke sběru a ochutnávání přímo vybízejí. Je však třeba dát pozor na některé jedovaté rostliny. Tento jed se v malých dávkách může využívat v boji proti nemocem, jako je například rakovina. Větší množství látek obsažených v jedovatých rostlinách však může být smrtelné. Velcí badatelé a průzkumníci jsou v tomto ohledu také děti a s nimi je potřeba mít se na pozoru obzvláště.

Důkladná kontrola vzhledu rostliny

Při sběru divokých rostlin, které chcete ochutnat, je důležité předem zkontrolovat jejich vzhled. Neexistují tady ale žádná obecná pravidla. Musíte je dobře znát, protože rostliny mohou vypadat různě. Biolog a odborník na Tradiční evropské léčitelství TEH Willi Bedek radí: „Při sběru nespěchejte. Pečlivě si prohlédněte listy požadované rostliny na ploše deseti metrů čtverečních a hledejte rostliny, které vypadají stejně a již kvetou. Mnohem snáze je rozeznáte, když jsou v květu,“ zdůrazňuje Bedek.

Na jaře je obzvláště oblíbený divoký medvědí česnek Allium ursinum (Bärlauch). Po zimě dodává tělu vitalitu a potřebnou sílu. Lidé ho rádi zpracovávají do pesta nebo pomazánek. Někdy však listy vonící po česneku rostou společně s jedovatou konvalinkou Convallaria majalis (Maiglökchen) a prudce jedovatým ocúnem jesenním (lidově řečeno naháček) Colchicum autumnale (Herbstzeitlose). „I jeden list ocúnu v jídle je smrtelně nebezpečný. Nejlepší je se jeho listů ani nedotýkat,“ říká Bedek.

Vůně česneku ale také může klamat. Když utrhnete list, voní vám prsty po česneku, ale následující list už medvědí česnek být nemusí. „Listy medvědího česneku ale při ohnutí praskají, listy konvalinek nebo ocúnu ne,“ radí odborník na byliny. Listy medvědího česneku rostou z půdy samostatně, konvalinka mívá dva listy rostoucí proti sobě ze společného stonku.

Pozor na děti (nejen) při sběru medvědího česneku

Ocún obsahuje více než 20 alkaloidů včetně nebezpečného, prudce jedovatého kolchicinu. Ten blokuje dělení buněk. I požití několika gramů může být pro děti smrtelné. Protože se jed z ocúnu velmi snadno rozpouští ve vodě, používal se ve starověku k vraždám. Podobné listy jako medvědí česnek má i kokořík vonný Polygonatum odoratum (Salomonssiegel). Na rozdíl od něj je ale toxický.

Pozor také při sběru smrkových výhonků na med nebo sirup proti kašli. Určitě si strom důkladně prohlédněte. Výhonky tisu červeného Taxus baccata (Eibe) vypadají podobně jako u smrku nebo jedle, jsou však jedovaté!

Jedovaté bývají pryskyřníkovité

Nejjedovatější pryskyřníkovitou rostlinou (Ranunculaceae) je Oměj šalamounek Aconitum napellus (Blaue Eisenhut). Tato rostlina s nádherným modrým květem je považována za nejjedovatější rostlinu v Evropě. Pokud jste znalci Harryho Pottera, možná si vybavíte dotaz profesora Snapea, který se při hodině lektvarů Harryho ptá, jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem. Zatímco čarodějnický učeň netušil, znalci bylin (nejen ze Salcburska) dobře vědí, že žádný rozdíl není. Jde o jednu rostlinu. Její jed akonitin ochromuje srdce a vede k zástavě dýchání. Používal se proto jako šípový jed. Oměj se využíval také k hubení vlků, proto možná znáte i další název – vlčí mor.

Také v případě náprstníku červeného Digitalis purpurea (Roten Fingerhut) jsou všechny části rostliny prudce jedovaté. Snědení pouhých dvou listů může vést ke smrtelné otravě.

Lákavě nápadnými barvami lákají také mnohé bobule. I zde se však doporučuje opatrnost. Jedovaté jsou červené bobule tisu Taxus baccata (Eibe) a lýkovce jedovatého Daphne mezereum (Seidelbast), stejně jako jasně černé lesklé bobule ptačího zobu Ligustrum (Liguster) a smrtelně jedovatého rulíku zlomocného Atropa belladonna (Tollkirsche), který je mimochodem známý jako jedovatá čarodějná rostlina. Stejně jako ostatní jedovaté rostliny se v lékařství používá pouze silně ředěná. Protože podle výroku alchymisty, astrologa a lékaře Paracelsa, který předznamenal vznik novodobého lékařství: Jed od léku odlišuje pouze podávané množství.

Na tyhle dávejte pozor
„Jed od léku odlišuje pouze podávané množství“
alchymista, astrolog a lékař Paracelsus (1493 – 1541)
Aktuální nabídky a tipy ze Salcburska

Turistický region Rakousko poskytněte nám zpětnou vazbu a získejte nevšední zážitky z dovolené!

Amadeus na WhatsApp

Ahoj, jsem Amadeus, umělá inteligence v Salcbursku!