Léčivé stromy v Salcbursku © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger
Flora Löckerová ráda provádí zájemce krásnou zahradou u hotelu Löckerwirt. Kaštan se svými větvemi rozprostírá husté zelené listy nad stoly a v létě poskytuje příjemný stín. Ale nejen to. Flora Löckerová vystudovala TEH (Tradiční evropskou medicínu) a svou diplomovou práci napsala o léčivých účincích stromů, konkrétně kaštanů. „Ze stromu se dá zužitkovat všechno. Od pupenů přes listy a květy až po plody a kůru,“ vysvětluje zkušeně. „Podobné je to s topolem balzámovým, na který jsem narazila opravdu jen náhodou. Jednoho dne na začátku léta jsem procházela zahradou a najednou jsem ucítila tuto jedinečnou, sladkou, balzámovou vůni, která mi okamžitě připomněla mé dětství. Tehdy jsem věděla, že někde musí být balzámový topol a přesně tak to bylo.“
Rarita: „Lungauský balzámový topol“ pro „dobrou domácí mast“
Lungauský topol balzámový (Populus trichocarpa Lungau) je zvláštní a vzácný strom. V místních lesích se téměř nevyskytuje, ale v Salcburském Lungau je považován za „domácí strom“. Roste na farmách a vesničkách. „Z pupenů se vyrábí olej a z něj „dobrá domácí mast“, jak říkají staří lidé z Lungau,“ vysvětluje Flora Löckerová. „Léčivé vlastnosti topolu balzámového, stejně jako kaštanu koňského, potvrdila německá ‚komise E‘ a používá se v konvenční medicíně a homeopatii.“ Odkud ale Lungauský topol balzámový pochází, v tom se rozcházejí i ženy, které byliny a léčivé rostliny zají dokonale. Podle Flory Löckerové je původně ze Severní Ameriky. Rosalie Hötzer z Trimmingerhofu a autorka knihy „Říše rostlin“ se spíše domnívá, že se topol balzámový do Lungau dostal z Malé Asie s tureckými válkami. Ať už pochází odkudkoli, jedna věc je jistá: rozmanité účinky topolu balzámového jsou známy již dlouhou dobu.
Stromy jsou plné života a síly © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger
Strom, který se dostal do domácích lékárniček i do kuchyně
Flora Löckerová sbírá na jaře pryskyřičně lepkavé pupeny topolu a namáčí je do olivového oleje lisovaného za studena po dobu čtyř až šesti týdnů. Poté tento olej přefiltruje a zpracuje na mast. Z pupenů lze také vyrobit tinkturu, která se přidává do masti. „Balzámový topol působí proti horečce, otokům, zánětům, je močopudný a vyživuje pokožku. Používám ho na rány a jizvy, stejně jako na puchýře, modřiny, popáleniny, ale také na zlomené kosti, revmatismus nebo dnu,“ vysvětluje Flora Löckerová, která zná i jako hospodyně přednosti balzámového topolu v kuchyni.
Pupeny stromů © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger
Recept z Löckerwirt na mast z balzámového topolu od bylinkové víly Flory
Příprava olejového extraktu z pupenů:
- Nasekejte hrst pupenů topolu balzámového a zahřejte je v cca 250 ml olivového oleje (teplota by měla být pouze mírná, nikdy ne příliš horká!) Stáhněte z plotýnky a nechte 2 týdny odstát.
- Po 14 dnech výtažek přefiltrujte pomocí sítka, čajového filtru nebo plátna (záleží na vašich preferencích).
- Zahřejte 50 g tohoto olejového extraktu (opět pouze na mírnou teplotu, nikdy by olej neměl být příliš horký)
- Přidejte 5 g kvalitního včelího vosku a opatrně míchejte, dokud se vosk nerozpustí. Odstavte, ještě chvíli míchejte a podle potřeby přidejte 3 kapky kvalitního oleje z jalovcových bobulí, které mají dezinfekční a čisticí účinky.
- Poté naplňte do čistých sklenic, dobře uzavřete a skladujte na chladném místě.
Vydrží nejméně 6 měsíců
Suroviny na přípravu masti z balzámového topolu © Löckerwirt
Tak chutnají listy stromů – malý průvodce
Než však velké sametové listy pro své hosty zpracuje, nechá nás k nim přivonět. V nose si pohrává nádech vánočky nebo skořice – zvláštní, téměř posvátná vůně, kterou chcete cítit znovu a znovu. Flora Löckerová s ní však má dnes lepší plány. Společně s oslíkem Jonasem jsme hledali a nacházeli divokou i vypěstovanou zeleň na krátkém, osvěžujícím bylinkovém výšlapu přes St. Margarethen. Mezi naše poklady patří sedmikrásky, plicník lékařský, pažitka, petržel, zeměžluč, oregano, řebříček a listy pampelišky.
Osel Jonas už také dostal svou porci, než se naseká zbytek bylinek. Flora Löckerová pečlivě uhladí velké listy balzámového topolu, obloží je nejjemnější lungauskou šunkou a navrch nanese vrstvu smetanového tvarohu, který předtím smíchala s bylinkami. Pak list zručně sroluje a nakrájí na jemné plátky. Již při prvním soustu je jasné, že se bylinky a stromy dokonale doplňují. Flora Löckerová ráda poučí i ty, kteří se teď možná tváří udiveně: „Mnoho lidí neví, že se dají jíst listy stromů. Nejlépe chutnají na jaře, když jsou mladé a čerstvé. Ale v každém případě se vyplatí s chutí rozžvýkat list břízy, lípy nebo kaštanu.“
Rolky z listů plněné šunkou a bylinkami © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger
Regenerační efekt borovice
Nejsou to však jen listnaté stromy, ale také jehličnany, které jsou známé svými léčivými účinky. Nedaleko St. Margarethen, na úpatí Ainecku, začíná největší souvislý borový les v Evropě. Od Salcburského Lungau se táhne přes sto kilometrů k Judenburgu na východě a Millstattskému jezeru na jihozápadě. Ve „Vital a relax hotelu ALMGUT“ v St. Margarethen se můžete zcela oddat přednostem tohoto alpského přírodního léku. Je totiž už dlouho vědecky dokázáno, že borovice, ale i další jehličnaté dřeviny zpomalují tep a mají regenerační účinky na organismus. Borovice limba je typický alpský strom: roste pouze v nadmořských výškách kolem 1300 metrů a je rozšířena v Salcburském Lungau. V Hotelu ALMGUT si hosté v rámci aromaterapie užívají masáže borovými razítky, v borové sauně nebo v borové a medové lázni.
Štěstí má ten, kdo sbírá smůlu jehličnanů
Starodávným lungauským domácím lékem je smolná mast, která se vyrábí z pryskyřice jehličnatých stromů. Pryskyřici (smůlu) z menších ran, například po těžbě dřeva nebo dírkami po datlovi, vyrábějí smrky, modříny, borovice a jedle. Třpytivé zlaté kuličky se z kůry opatrně a povrchově seškrabují pomocí nože, aby na stromě nevznikla nová poranění. „Smůlu lze sbírat v malém množství a pro vlastní potřebu. Pro větší množství je nejlepší získat souhlas majitele lesa,“ vysvětluje Flora Löckerová. V Norsku byla smolná mast dokonce klinicky testována a získala nejlepší výsledky. Smolná mast je doslova všelék. Je antibakteriální, protizánětlivá a stahující. Není divu, chrání také strom, který dokáže zacelit. Mast lze použít i při dalších potížích, jako je revmatismus, dna nebo kašel. Smolná mast se využívá k obkladům, lze ji aplikovat i na puchýře či při horečce. V minulosti dřevorubci pryskyřici žvýkali, aby měli zářivě bílé zuby.
Recept na výrobu smolné masti
Ingredience:
80 g olivového nebo slunečnicového oleje
30 g pryskyřice (smůla)
20 gramů včelího vosku
případně hrst dalších bylin (měsíček, řebříček, jitrocel)
Příprava:
Smíchejte pryskyřici s olejem v hrnci a pomalu zahřívejte na sporáku. Pokud má v sobě smůla hodně částeček kůry, zvyšte trochu množství pryskyřice. Během rozpouštění můžete vmíchat bylinky a nechat je čtvrt hodiny louhovat. Jakmile se smůla úplně rozpustí, sceďte bylinky a zbytky kůry.
Do čisté směsi oleje a pryskyřice vmíchejte včelí vosk a nechte rozpustit. Vosk dělá mast jemnou a vláčnou. Ještě tekutou mast za tepla nalijte do sklenic a nechte důkladně vychladnout. Teprve poté sklenice uzavřete.
Před prvním použitím masti ji vždy vyzkoušejte na ohybu kůže ruky! Alergické reakce na přírodní složky jsou vždy možné. Opatrnost se doporučuje zejména v případě alergií na kalafunu, včelí produkty nebo použité rostliny a byliny. Recepty a využití lidové medicíny nenahrazují návštěvu lékaře, jejich použití je na vlastní nebezpečí.
