Na začátku skluzavkové trasy na Wildkogelu je Liesl a abych byla upřímná, zas až tak dobře mi z ní není. Liesl je dlouhá 36 metrů, překonává 14 výškových metrů a má sklon 28 stupňů, takže je celkem strmá. Lyžaři i příznivci skitouringu vědí, že od sklonu 28 stupňů už se nahoru po svahu nejde tak snadno, ale je to pomalu na skialpovou stoupací otočku. Krom je Liesl označená červeně, což znamená „středně těžká“.
Kdybych měla na nohách lyže, možná bych se smála, tady mám ale jen podložku. Žádné hůlky, žádné hrany, žádná technika. A Liesl není sjezdovka, ale skluzavka. Její vyleštěná ocel se třpytí na slunci. Až do tohoto bodu mi nebylo zřejmé, že skluzavky nemusí být jen dětskou atrakcí, ale sportovním náčiním.
Vrhám se tedy doslova vstříc dobrodružství. Sedám si na silnou klouzací podložku, vezmu do rukou provaz, který je na ni upevněný a jedu. A je to opravdu rychlé! Rychlejší, než jsem myslela a v zatáčkách mi buší srdce. Dolů dorazí naštěstí všechny části mého těla, mám trochu zkřivený úsměv a cítím hlavně úlevu.
Vzpomeňte si na dětství
První z deseti skluzavek, dlouhých od 27 do 52 metrů, je úspěšně zvládnutá. Horší už to asi nebude. A skutečně, o něčem špatném rozhodně nemůže být řeč. Klouzání je evidentně jako mnoho jiných věcí, které jsme v dětství považovali za samozřejmost a pak je ostudně zanedbávali. Tělo a mozek si začínají pomalu vzpomínat. Strach mizí a převládá chuť jít zas dál. Poté, co jsem zvládla také Hias, mne propouští 29 metrů dlouhá Heidi, a to už s hlasitým smíchem. Klouzání je legrace, což jsem už skoro zapomněla.
Skluzavkami proti nudě
Nová skluzavková trasa ve Wildkogel-Areně je tak nejen mimořádně hezkým způsobem, jak se dostat z kopce dolů, ale také obrovskou zábavou pro děti i dospělé. Zatímco se děti nadšeně řítí ocelovými rourami, žlaby a zatáčkami, dospělí se přestávají hlídat, prostě se poddají rychlosti a jedou. Mezi deseti skluzavkami scházíte krásně upravenou cestou do údolí, která vede idylickým horským lesem. Podél cesty rostou ostružiny, z větví visí lišejníky, které ukazují na mimořádnou kvalitu ovzduší a k zastávkám s posezením zvou ručně vyřezávané lavičky.
Závody v klouzání
Ze střední stanice lanovky Wildkogelbahn v nadmořské výšce 1644 metrů překoná člověk na klouzačkách a chůzí dolů k hostinci Stockenbaum téměř 500 výškových metrů. Kdo dokáže skluzavky zdolat svižně, zabere mu to asi hodinu. To se však nedoporučuje. Vždyť klouzání je taková zábava, že si občas z čisté radosti sjedete jednu skluzavku třeba i dvakrát! Především slavné dvojky jako „Max a Moritz“, „Hänsel a Gretel“ (Jeníček a Mařenka) nebo „Sissi a Franz“ lákají k závodům ve dvojicích. U těchto dvojitých skluzavek se můžete popasovat ve sjezdu se svým doprovodem – jeden na jednoho. A často to končívá i odvetou.
Skluzavková trasa je udržitelná
Skluzavková trasa ve Wildkogel-Areně do rodinné atmosféry rekreační oblasti Neukirchen a Bramberg v Národním parku dokonale zapadá. Tady, kde v zimě vede do údolí nejdelší osvětlená sáňkařská dráha na světě, sjíždíte v létě do údolí šetrně a klimaticky neutrálně bez emisí CO2. Bez jakékoliv spotřeby energie a hluku. A hlasitý smích při klouzání se nepočítá.
To vše odpovídá filozofii obce Neukirchen am Großvenediger, „Alpské perle“, kde je kladen velký důraz na udržitelnost a ekologickou mobilitu. V Brambergu se dá sjet z hory dolů stejně velkolepě, a to na horských tříkolkách. Skluzavková trasa je skvělou příležitostí, jak si sestup udělat pestřejší. Bývá odměnou i vrcholem túry. Je to obrovská legrace a pro celou rodinu neobvyklý zážitek z v horách.
Naše doporučení zní: klouzat se každý den! Pokaždé je to vždy o něco větší zábava!