Tenkrát v Mariapfarru
Na podzim roku 1815 třiadvacetiletý Joseph Mohr po předchozí duchovní službě v Salcburku nastoupil na své první místo. Stal se pomocným knězem v Mariapfarru v Salcburském Lungau a vrátil se tak ke svým kořenům. Rodina jeho otce se usídlila v Lungau již v 17. století.
Obyvatelstvo v Salcbursku i Salcburském Lungau mělo za sebou tvrdé časy. V Salcburku panovala beznaděj. Od roku 1803 se zde pětkrát vystřídala vláda. Po duchovním a mocenském vzestupu připadla tato oblast v roce 1806 Rakousku a o tři roky později Francii, v roce 1810 pak Bavorsku. Teprve na začátku roku 1816 měla být tato dlouhá fáze nejistoty, válek a změn u konce. 1. května 1816 byl Salcburk s konečnou platností přiřčen Rakousku. Boje a spory o nadvládu vystřídal hlad a bída. Rok 1815 je v historii známý jako „Rok bez léta“ kvůli klimatickým změnám vyvolaným vulkánem v Indonésii. Dlouhotrvající deště, zima a špatné počasí vedly k neúrodě. V Salcburku tak v roce 1816 vzrostly ceny obilí během několika měsíců dokonce o 150 procent!
Mimořádný vztah k Mariapfarru
Mladý pomocný kněz byl v Salcburském Lungau velice dobře přijatý. Především díky jeho přívětivé a společenské povaze, což u duchovních tehdy rozhodně nebylo samozřejmé. Pomohlo mu to však vybudovat si důvěru u lidí. Rozuměl prostým, chudým lidem i dětem. Dlouhá válečná léta obyvatelstvo finančně zdecimovala. Vysoké ceny obilí a výpadek sklizně byly pak pro venkovany fatální ránou.
Za těchto okolností napsal v roce 1816 Joseph Mohr báseň „Tichá noc, svatá noc“ o šesti slokách. Jak bylo neobvyklé pro tehdejší časy, ale typické pro Josepha Mohra, báseň byla v němčině. Také půlnoční mše ve farním kostele Panny Marie byla zpívána v latině a němčině, což bylo pro Josepha Mohra inspirací. Báseň vyjadřovala to, co dávalo Josephu Mohrovi naději v těchto těžkých dobách: nevyvratitelnou víru ve spásu světa, která sílí v zázračném čase Vánoc.
Joseph Mohr se v Mariapfarru také poznal se svým dědečkem z otcovy strany. Navštívil jeho rodný dům „Scharglerkeusche“ i „Haasenkeusche“, kde strávil poslední dny svého života. Zemřel v roce 1816 za přítomnosti svého vnuka.
Po druhé zimě v Mariapfarru se u Josepha Mohra objevily první náznaky plicního onemocnění. V srpnu 1817 opustil Lungau a přesunul se k rekonvalescenci zpět do Salcburku.
Po stopách Tiché noci v Mariapfarru:
- Mariapfarr v Salcburském Lungau v biosférickém parku UNESCO je jedním z nejslunečnějších míst Rakouska. Není tedy divu, že je mezi hosty oblíbený především jako letní rekreační místo.
- Muzeum Tiché noci, Stille-Nacht-Museum zahrnuje nejrůznější dokumenty Josepha Mohra, jeho rodokmenem počínaje, až po doklady jeho dvouletého působení v Mariapfarru. K největším atrakcím patří velký betlém v rekonstruované Mohrově světnici. Téměř stovka částečně i barokních postav pochází z roku 1750 a již v Mohrových dobách zdobila jesličky v kostele. K vidění jsou tu také matriční záznamy, které mezi lety 1815 a 1817 sám zapisoval. Joseph Mohr bydlel v Mariapfarru ve sdíleném pokoji v prvním patře pravého křídla fary.
Otevírací doba: pondělí a čtvrtek od 16.00 do 18.00 hod. (s průvodcem pokaždé v 16.30 hod.) V říjnu otevřeno jen ve čtvrtek od 16.00 do 18.00 hod. (s průvodcem 16.30 hod.). V dubnu, květnu a listopadu zavřeno. Prohlídky od 6 osob výše jsou možné vždy po předchozím ohlášení na tel. +43 (0) 6473 8766 www.stillenachtmuseum.at | www.wallfahrtsmuseum.at
- Farní kostel Panny Marie „Unsere Liebe Frau“ byl významným místem již v dobách salcburského knížecího arcibiskupství. Za vidění rozhodně stojí cenný oltář s Madonou, jímž se nechal Mohr inspirovat při psaní své básně. Po dvouleté renovaci byl kostel s opraveným oltářem znovu otevřen a vysvěcen v srpnu 2016. Stejně tak i kašna Stille-Nacht-Brunnen na novém náměstí Josepha Mohra, Joseph-Mohr-Platz.
- Město si můžete prohlédnout také během hodinové procházky. Vede okolo všech zajímavých památek a míst spojených s Tichou nocí, mimo jiné k lungauskému kostelu Althofen a Scharglerkeusche ve Stranachu. Cesta začíná u poutního kostela Mariapfarr, odkud se pokračuje po značené nordic walking trase č. 7 okolo statku Örglwirt. Poté se jde ulicí Totengassl hezkou březovou alejí až k baroknímu kostelu Althofen. Existuje mnoho důkazů o původu farnosti s raně románskou stavbou z roku 754. Trasa číslo 7 vede dále rovně a později se odbočuje doleva, po nábřeží řeky Taurach. Přes most se přejde na druhou stranu, kde se nachází Scharglerkeusche. Tam žila ve velice skromných podmínkách rodina Mohrových. Tento typický lungauský dům ze dřeva je evropskou kulturní památkou a v současnosti je v soukromém vlastnictví. Na druhém břehu řeky vede trasa č. 7 krátce okolo Taurské železnice a poté se stáčí doleva. Po několika výškových metrech se prochází osadou Stockerfeld a odsud pak cesta pokračuje opět do leva zpět do Mariapfarr.
Všechny aktuální akce v Mariapfarru najdete zde.