Rozšíření písně

24.12.1818, Oberndorf u Salcburku: Vznik písně „Tichá noc, svatá noc“ a její uvedení tvůrci Josephem Mohrem a Franzem Xaverem Gruberem.

1819, Waidring: Píseň se sedmi slokami (sic) bylo možné najít v dnes již nedochovaném zpěvníku církevních písní od autora Blasia Wimmera, varhaníka a učitele ve Waidringu. Je možné, že mu píseň představil Carl Mauracher během svých cest za opravami varhan. 

Prosinec 1822, Fügen: Na zámku hraběte Dönhoffa jsou hosty rakouský císař Franz I. a ruský car Alexandr I. Hrabě prosí sourozence Rainerovi o to, aby vzácné hosty zabavili lidovými písněmi. Mimo jiné zde zazněla i píseň „Tichá noc, svatá noc“. Především car jí byl okouzlený a hned bylo domluveno pozvání na jeho dvůr v Petrohradě.

Podzim 1824, Fügen: Sourozenci Rainerovi se připravují na svou první zahraniční cestu do Německa. Začínají tím éru „Tyrolských národních pěvců“, která zásadně přispěla k rozšíření písně „Tichá noc, svatá noc“.

Listopad 1825, Fügen: Sourozenci Rainerovi („Ur-Rainer“) vyrážejí na svou druhou koncertní tour. Ta vede přes Německo do Švédska a Anglie. Protože car v prosinci umírá, musí změnit svůj plán cesty. Do roku 1838 ovšem vystupují „Ur-Rainerovi“ na nejrůznějších místech v Evropě.

1827 – 1832, Steyr: Joseph Greis, knihtiskař v rakouském městě Steyr vydává v období mezi lety 1827 až 1832 (přesné datum je neznámé) publikaci s názvem „Čtyři krásné nové vánoční písně“. Na titulní straně se objevuje také „Tichá noc, svatá noc“. Tím je dokázáno, že první písemná zmínka o písni byla vytisknuta ve Steyru. Protože Greis knihy i prodával, mohli si u něho lidé výtisk koupit.

Prosinec 1831, Hippach/Lipsko: Sourozenci Strasserovi z Laimachu u města Hippach zpívají „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ na vánočních trzích v Lipsku. Selská rodina z Zillertalu jezdila během zimních měsíců po Evropě a prodávala na trzích ručně vyráběné produkty ze své domoviny, především rukavice. Rychle zjistili, že jim jdou obchody lépe, když zpívají národní písničky.

1832 – 1834, Lipsko: Sourozenci Strasserovi jsou pozváni do Lipska na další vystoupení. Poté také dochází k další písemné zmínce o vánoční koledě. Mezi lety 1932 a 1934 uveřejnil nakladatel A. R. Friese z Drážďan zpěvník, pod názvem „Čtyři pravé tyrolské písně pro jeden hlas s doprovodem piána a kytary, zpívané sourozenci Strasserovými z Zillerthalu“. Tak vznikla „zillertalská verze“ písně, ke které se sourozenci Strasserovi vraceli.

1834/1835, Berlín: Koncertní turné sourozenců Strasserových v Německu s vystoupením v Berlíně. Vánoční píseň zapůsobila také na pruského krále Fridricha Viléma IV., který si o rok později vyžádal v Salcburku notový zápis písně.

1838, Lipsko: Uvedení písně „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ v knize „Katolické písně a modlitby pro veřejné a domácí bohoslužby, zvláště pak pro potřeby katolické obce v královském Sasku“.

 1939, New York: Druhá generace zpěváků v rodu Reinerů pod vedením Ludwiga Rainera, syna Marii Rainera z Zillertalu se vydává na koncertní turné po Americe. Na repertoáru mají také píseň „Tichá noc, svatá noc“. První uvedení písně se konalo pravděpodobně před kostelem Trinity Church v New Yorku. Následuje několikaleté turné, při kterém „Rainer Family“ složená ze čtyř zpěváků a zpěvaček navštěvují New Orleans, St. Louis, Pittsburg a Philadelphii.

1842, Boston: „Silent Night, Holy Night“ se objevuje ve zpěvníku „Rainer Family“.

Květen 1843, Zillertal: „Rainer Family“ se vrací z amerického turné zpátky domů.

1844: Teolog a zakladatel diakonie, Johann Hinrich Wichern vedl v Hamburku takzvaný „Rauhe Haus“, školící středisko pro budoucí sociální pracovníky či misionáře. Nemalou měrou také přispěl k šíření písně. V roce 1844 vydal pro výuku vlastní zpěvník s názvem „Naše písně“, který obsahoval mimo jiné skladbu  „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ Hamburk jako jeden z největších přístavů představoval centrum mnoha emigrantů, které doprovázeli misionáři z domu „Rauhe Haus“ se zpěvníkem v zavazadle. Píseň se tak dostala až do Ameriky.

1851, Zillertal: Na základě úspěchu v USA zakládá Ludwig Rainer společnost „Rainer Gesellschaft“ s 15 zpěváky, kteří vystupují téměř přede všemi evropskými panovníky. Jejich cesty vedou do Anglie, Skotska, Irska, Itálie, Francie, Dánska, Švédska a Norska.

 1854, Text „Authentische Veranlassung“ Franze Xavera Grubera: V roce 1854 se obrací královská pruská dvorní kapela v Berlíně na klášter Sv. Petra v Salcburku s informací, že se Michael Haydn prohlašuje za autora písně. Pruský král Fridrich Vilém IV. chce pro svou kapelu noty ke skladbě a proto žádá v klášteře Sv. Petra o jejich kopii. Naštěstí je zrovna v klášteře syn Franze Xavera Grubera, je tedy pravé autorství vyjasněno. Franz Xaver Gruber na základě těchto domněnek píše text s názvem „Authentische Veranlassung zur Composition des Weihnachtsliedes“, kde uvádí původ písně a okolnosti jejího vzniku.

1858 Moskva/St. Petersburg: Pěvci z rodiny Reinerů přijíždějí do Ruska a zůstávají zde deset let. Domů se vrací jen proto, že potřebují do sboru přijmout nové členy.

1859, New York: Píseň „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ se v anglickém překladu objevuje v brožuře „Carols for Christmas Tide“ od biskupa Johna Freemana Younga.

1866, Salcburk: Zápis písně v oficiální církevní knize.

1868, Achenkirch am Achensee: Již světoznámý tyrolský národní pěvec Ludwig Rainer z uměleckého spolku se téměř po třiceti letech v zahraničí vrací jako velice zámožný muž zpět domů. Roku 1870 nechává postavit hotel u jezera Achensee. Úspěch tyrolských národních pěvců má pozitivní vliv na zdejší turistický ruch.

1873, Vídeň: Na světové výstavě ve Vídni zní „Tichá noc, svatá noc“ v představení severoamerické školy jako „Choral of Salzburg“.

Na přelomu století se „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ díky jejímu rozšíření katolickými a protestantskými misionáři zpívá již ve všech kontinentech.

24.12.1914, Flandry: Sbratření vojáků na západní frontě a společné zpívání písně v zákopech.

1941, Washington: Franklin D. Roosevelt a Winston Churchill zpívají „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ v zahradě Bílého domu.

2011, Oberndorf: Píseň „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ je zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.