Děti na oslavách dožínek © SalzburgerLand Tourismus
V každém ročním období se v Salcbursku mohou turisté setkat s nejrůznějšími tradičními akcemi, oslavami a lidovými zvyky. Léto zpestřují průvody a procesí. Dále je velkou podívanou slavnostní shánění dobytka z horských pastvin do údolí. Zvířata jsou při tom krásně ozdobená květinami a věnci. Jedná se o velké vystoupení za přihlížení nadšeného obecenstva. Lidé oslavují a vše září barvami. Začátek podzimu, to jsou také dožínky, při kterých si každý může užít zábavu, hudbu, dobré jídlo a pití. Na salcburském venkově se v tomto období pořádají i přehlídky nejrůznějších výtvorů a obrovských soch ze sena.
ZÁŽITKY, KTERÉ NEZAPOMENETE
Návštěvníci často žasnou při pohledu na lidové taneční skupiny, takzvané Schuhplattler. Muži v kožených kalhotách, podkolenkách, s klobouky na hlavách, poskakují do rytmu tradiční hudby a tleskají rukama o kolena. Všude jsou k vidění charakteristické kroje a nádherné řemeslné práce, mezi které patří například zcela unikátní výšivky na oblečení a doplňcích. Podzim v Salcbursku přivádí na scénu mnoho starodávných zvyků. Nejedná se však o žádné „divadlo“ pro turisty. Místní obyvatelé skutečně žijí tradicemi, které milují a s láskou o ně pečují. Kromě toho jde i o příjemný způsob setkávání se sousedy nebo poznávání nejrůznějších lidí, kteří se těchto akcí rádi účastní.
Oslavy dožínek. Hudba a tanec nesmí chybět © SalzburgerLand Tourismus
TAJUPLNÁ ZIMA, KVĚTINOVÉ LÉTO
Zima v Salcbursku patří prastarým adventním zvykům a kouzlům, ale také průvodům děsivých krampusů s ďábelskými maskami. Poté se v ulicích objevují takzvané Perchty. Dělí se na krásné Perchty a zlé „Schiach“ Perchty. Jsou spojované s vírou v dobrý rok a úrodnost půdy. Po celé zemi chodí v období mezi Štědrým dnem a Třemi králi. Hlasitým zvoněním a zaříkávadly vyhánějí zimu a negativní síly. Krásné Perchty často doprovázejí takzvaní Pinzgauští Trestereři (Pinzgauer Tresterer), kteří předvádějí mystické tance v zajímavých kostýmech. Průvody jsou a vždy byly oblíbenou lidovou zábavou v Salcbursku. To dokazuje i například procesí s postavou obra Samsona, patrona oblasti Lungau, nebo nošení velkých pestrobarevných pilířů, posetých voňavými lučními květinami.
KROJ PROZRADÍ MNOHO
Téměř každá vesnice má své muzikanty nebo taneční skupiny. Na různých festivalech a oslavách hrdě vystupují ve svých národních krojích. Je to i velká čest pro ty, kteří stále ještě ručně vyrábějí a vyšívají kožené kalhoty nebo takzvané dirndly. Jedná se o tradiční ženský oděv s živůtkem, sukní a někdy i zástěrou. Kořeny má v historickém venkovském oblečení. Kroje toho o svých nositelích prozradí velice mnoho. Každý z regionů má svůj kroj. Zasvěcení tak mohou okamžitě poznat, odkud kdo pochází. Pět salcburských „GAU“ regionů – Flachgau, Pinzgau, Pongau, Lungau a Tennengau, si silně zachovává své lokální zvyky a tradice. Projevuje se to i v podobě oděvů v rozmanitých barvách, vzorech nebo výšivkách, inspirovaných často přírodou. Podle ručních výšivek a barev nití je možné odhadnout, kde kdo žije.
VE ČTVRTEK KOŽENÉ KALHOTY, V NEDĚLI DIRNDL
Kdo nemá alespoň dva lidové kroje, jako by v Salcbursku vůbec nežil. Snad každý má tedy doma nějaký kroj, nebo alespoň část tradičního oděvu. Mohou to být třeba kalhoty z jelenice po pradědečkovi, dirndl nebo pletené štulpny. Kroje představují nedílnou součást slavností jako například výročí, oslavy, průvody, svatby a podobně. Dirndl a „lederhose“ jsou však vidět běžně v ulicích také jako oblečení do práce. Poměrně novým zvykem je takzvaný „Lederhosendonnerstag“, tedy čtvrtek zasvěcený koženým kalhotám. V Salcburku je pro kožené kalhoty typické bílé prošívání. Pinzgauští nosí na nohavicích šněrování. Světle modré štulpny jsou poznávacím znamením Salcburku a v Solné komoře se zase podkolenky pletou ze zelené vlny. Mnohem starší zvyk, než čtvrteční oblékání kožených kalhot, je nošení dámského dirndlu 13. září na sv. Notburgu nebo při nedělních návštěvách kostela. Také barva šatů, zástěry, živůtku a výšivek vypovídají o tom, odkud žena je.
Ženy v Salcbursku nosí dirndl rády © SalzburgerLand Tourismus
MISTROVSKÉ VÝŠIVKY JAKO SYMBOL STATUSU
Hodiny a hodiny pečlivé práce, ale výsledek stojí za to. Řeč je o vyšívání pavím brkem. Název této techniky zní „Federkielstickerei“. Stonky z pavích per se nařežou na tenoučké proužky a používají se místo bavlnky. Vyšívá se tak do kůže na kalhotách, opascích, brašnách a podobně. Zajímavostí je, že se v Salcbursku této variantě zdobení věnují především muži. Náročnost vzorů je také přímo úměrná cenám hotových výrobků. Již v minulosti byly nákladné výšivky pavím brkem dokladem movitosti a úspěchu jejich majitele. Několik mimořádně cenných kousků je v Salcbursku k vidění i v muzeích.
ALPSKÉ PASTVINY. PRAMEN TRADIC
Salcburské regiony patří mezi nejvyhledávanější turistické destinace. Nebylo tomu tak ovšem vždy. Léta okolo roku 1800 byla velice krutá. Země byla chudá a pod cizí nadvládou. Války, vojenská tažení a boje o dědictví ničily vše okolo. Lidé byli těmito krušnými časy zdecimovaní. Jejich pozemky a hospodářská zvířata však představovala poslední záchranu. Poklad, o který je také třeba se starat. Horské pastviny se využívaly k tomu, aby se zde v létě mohl pást skot. Seno z údolí tak přednostně zůstalo určené pro zimní krmení.
Místní obyvatelé mají ke zvířatům respekt © SalzburgerLand Tourismus, Markus Greber
OBLÍBENÉ MÍSTO PRO SMETÁNKU
Ve druhé polovině 19. století nastala jiná, příznivější situace. Velký podíl na tom měl rozvoj lázeňství a turistiky. Císařský pár, František Josef a jeho manželka Sissi, si Salcbursko oblíbili. Místa jako například Zell am See nebo Bad Gastein se tak staly mezi prominenty velice „trendy“. Najednou sem chtěli v létě jezdit všichni, kdo něco znamenali. Vydávat se do kopců, nechat na sebe blahodárně působit lázeňské kúry a léčivý horský vzduch. Pomalu začalo označování tras k nejkrásnějším vrcholům, stavěly se první horské boudy pro nocležníky. Na horské salaše mířilo čím dál více turistů. Čerstvé mléko, sýr, krásné výhledy, to vše přitahovalo stále více lidí. Počet ubytovacích zařízení a hotelů přímou úmerou stoupal. Zvyk udržování horských pastvin je však stále s respektem zachováván. V kopcích se od června objevují stáda, která jsou významnou součástí tradičního obrazu alpské kultury a lidových zvyků.
Zobrazení tohoto prvku můžete aktivovat tlačítkem . Aktivací integrace si prohlížeč vyměňuje data s příslušnými poskytovateli. Aktuální stránka nemá žádný přístup ani vliv na obsah, typ, ukládání a zpracování těchto údajů. Kliknutím na tlačítko povolíte soubor cookie agreedtoyoutube, tento soubor cookie můžete odvolat v nastavení ochrany osobních údajů.
SLAVNOSTNÍ ODCHOD Z PASTVIN
Koncem léta jsou v Salcbursku stáda slavnostně sháněna z alpských pastvin a strání zpět do údolí. Znakem toho, jak si zvířat lidé váží, jsou květinové věnce a ozdoby, které mají na sobě především krávy vracející se z hor do vesnice. Příprava na přesun do údolí vyžaduje spoustu práce a příprav. Pro zvířata je cesta často obtížná a únavná. Jako svůj dík za to, že se stádo vrátilo z hor v pořádku, pro ně sedláci a selky již dlouho před tím vyrábí krásné ozdoby hlavy. Jsou složené z borových větví, alpských květin, výšivek, zrcátek, barevných stuh a symbolů, které podle lidových tradic naznačují, že letní sezóna na horských pastvinách končí. Mezi hlavní atributy patří klíč (uzamčené salaše), kříž a svatý Leonhard (patron zvířat). Samozřejmě nesmí chybět mnoho malých zvonečků i velkých kravských zvonců, které jsou slyšet již z dálky, aby zaplašily zlé démony.
TANEC K OKOUZLENÍ ŽEN
Zajímavým lidovým tancem je takzvaný Schuhplatteln. Původně je znám jako tanec farmářů, dřevorubců a lovců. První zmínka s jeho přesným popisem pochází z roku 1850. Podle tradice není určen pro ženy, ale pro svobodné muže, kteří se tak ucházejí o přízeň dívek. Tanečníci se všelijak nakrucují, natřásají, skáčou a tleskají, aby si tak zajistili přízeň dámského publika. Alespoň tak se to tedy tvrdí.
Tradiční tanec Schuhplattler © SalzburgerLand Tourismus
