Zvyky a řemesla

Snad každý Salcburčan má doma nějaký kroj nebo alespoň kus tradičního oděvu. Ať už jsou to například zděděné kalhoty z jelenice po pradědečkovi, slušivý dirndl, tradiční slavnostní šaty s živůtkem a krásnou zástěrou, stejnokroj členů nějakého ze spolků či pletené štulpny. Kroj je výrazem národní pospolitosti a představuje nedílnou součást slavnostních dnů jako jsou například svatby, oslavy, festivaly, průvody nebo výročí.

Dirndl a „lederhose“ jsou však v Salcbursku vidět často také jako oblečení do práce. Poměrně novým zvykem je takzvaný „Lederhosendonnerstag“, tedy čtvrtek zasvěcený koženým kalhotám. Když se znalec podívá na kroj, pozná, z jaké oblasti jeho nositel je. V Salcburku je pro kožené kalhoty typické bílé prošívání. Pinzgauští nosí na nohavicích šnerování. Světle modré štulpny jsou poznávacím znamením Salcburku a v Solné komoře se pletou ze zelené vlny.

Kroje „Made in Salzburgerland“

Také dámské dirndly prozrazují původ podle barvy živůtku, zástěry, výstřihu či výšivky. Jako je čtvrtek dnem kožených kalhot, druhá neděle v září patří dirndlům. V Salcbursku se při této příležitosti konají různé módní přehlídky, nebo kurzy šití dirndlů a doplňků. Výjimečnou součástí ženského kroje jsou v některých oblastech zlaté čepce. Ty dříve nosily k barevnému hedvábnému oblečení manželky kupců. Bohatě vyšívané pokrývky hlavy ve zlatě mají vdané ženy na hlavě například o církevních svátcích nebo při slavnostních příležitostech. Nositelky zlatých čepců se sdružjí ve speciálních skupinách.

© SalzburgerLand – Dirndly k Salcbursku neodmyslitelně patří

Mnoho vysoce kvalitních krojů se může pochlubit visačkou „Made in Salzburgerland“. Mezi vyhlášené manufaktury patří například značky jako Gössl, Ploom nebo Mirabell Plummer. Známý je i výrobce kalhot z jelenice, Tobias Zant z Zell am See nebo kloboučnictví Zapf ve Werfenu. Na stroji by šití šlo určitě mnohem rychleji, ale opravdová hodnota tkví v ruční práci. Obzvláště, když řemeslo už dnes málokdo ovládá. Za mistry se tak dají považovat ti, kteří ovládají techniku výšivky pavím perem. Toto umění se předává jen v několika málo rodinách z generace na generaci.  Jedna z dílen se nachází například v St. Martin v Tennengebirge. Kdo měl možnost někdy vidět ruksak, široký opasek nebo součást kroje ručně vyšívané pavím perem, tuší, kolik hodin práce a trpělivosti se za těmito výrobky skrývá.

Tradice součástí UNESCO

Kroje také nosí střelci, taneční skupiny nebo hudebníci. Ti se sdružují v různých spolcích, které jsou v Salcbursku významnou součástí společnosti. Nabízejí prostor pro kulturní aktivity a jejich členové pečují o zvyky přežívající po staletí. To se daří především díky cílené práci s dětmi a mládeží. Člověku pak srdce poskočí, když vidí na některé z oslav v Salcbursku například malé tanečníky, s hrdostí a velkou vážností předvádějící lidové tance. Snad každá oblast má spolky krampusů, jezdecké skupiny, hudební soubory nebo trubače.

© SalzburgerLand Tourismus – Kroje nosí i děti, například na dožínkových slavnostech

Velké úctě se těší v Salcbursku střelecké kompanie, pochodující při různých slavnostních událostech. Jde o velmi starou tradici, která sahá až do roku 1278. Salcburští slavnostní střelci jsou také součástí nemateriálního světového kulturního dědictví UNESCO, stejně jako další zajímavé zvyky. Mezi ně patří i Dürrnberský tanec s meči nebo svatojakubské souboje na vrcholu hory Hundstein, takzvané Hundstoa-Ranggln. Původ mají v 15. století, kdy zamilovaní chlapci bojovali na salcburských pastvinách o přízeň žen.

Při tradičních střeleckých závodech na jezeře Prebersee v rakouském regionu Lungau se nemíří přímo na terč, ale na jeho obraz na hladké hladině. Střela se od hladiny odrazí a zasáhne terč postavený na pevnině. Lungau má však ještě jednu specialitu, a tou jsou Samsonova procesí. V deseti obcích regionu Lungau se nosí až šest metrů vysoká socha Samsona přes celou ves. Vrcholem těchto procesí jsou čestné tance doprovázené Samsonovým valčíkem.

© SalzburgerLand Tourismus, Ferienregion Lungau – Setkání obrů Samsonů v lungauském St. Michael

Zajímavou podívanou je také takzvaný Metzgersprung, který se již po staletí koná v Salcburku o masopustní neděli. Řezničtí učňové po svých závěrečných zkouškách skáčou na dvoře kláštera St. Peter do kádě naplněné vodou, aby se očistili od hříchů svého studentského období. Jako poslední zkoušku musejí nastávající řezníci zvládnout mávání 40 kg těžkým cechovním praporem z balkónu kláštera. Veselá studentská taškařice je neodmyslitelně spjatá také s chutí speciální bílé klobásy s názvem Stockwurst.

Tak chutná Salcbursko

V Salcbursku se lidé rádi setkávají, povídají si, oslavují, tancují, muzicírují a hodují. Rozhodně je co ochutnávat, protože mnozí salcburští výrobci jídla a pití nabízejí opravdové klenoty z těch nejlepších regionálních surovin. Kousnutí do chutného, čerstvě upečeného farmářského chleba s máslem, tennengauským sýrem, uzenou jelení klobásou a sklenička likéru, vyvolávají před očima zelené horské louky, lesy a ovocem obsypané stromy.

Opravdu tajným tipem je lahůdkářství Franze Lechnera v Salcburku, kde jsou k sehnání ty největší speciality z regionu. Fajnšmekři by si neměli nechat ujít ani návštěvu farmářských trhů, kde se prodávají regionální výrobky z celé země. Ať už se jedná například o pivovar Stiegl v Salcburku, kořalky Bartl Enn z Hinterglemmu nebo Sigi Herzog z Maishofenu, sirup z hořce Waltra Trausnera z Lungau či lahůdky od mistrů čokolády Huberta Bergera z Loferu a Ericha Pletzera z Mittersillu.